Na počátku byl údiv. Na počátku bylo až jakési zjevení. Prostě jsem cinkla do mísy a stalo se něco, co jsem do té doby nezažila.
Se zvukem tibetské mísy jsem se poprvé setkala asi před dvaceti lety tak trochu „náhodou“ u kamarádky, která se právě vrátila z Indie. Přivezla si dvě zpívající mísy a tak jsem si na ně cinkla. Ten zvuk byl pro mě úplným zjevením. Respektive pro mé tělo, které reagovalo neuvěřitelně intenzivně. Asi jsem musela vypadat hodně jinak či divně, protože při odchodu mi kamarádka jednu tibetskou mísu věnovala. A tak byly tibetské mísy v mém životě.
Dalším velkým životním zlomem bylo setkání s muzikoterapeutem Vlastimilem Markem, který vedl kurzy nejen muzikorelaxace, ale i zenových meditací. Byl jedním z prvních, který do České republiky přinesl toto téma – vliv zvuku na lidské tělo, mysl i psychiku. Zároveň poukazoval na nové vědecké výzkumy, které dokazovaly, jak zvuk, meditace či změna myšlení ovlivňují náš mozek i tělo. Od té doby (rok 2005) jsem se začala mísám více věnovat.
Velkým posunem mé práce s mísami bylo setkání s Františkem Horváthem a přijetí techniky tibetské masáže zvukem, kterou jsem od té doby začala nabízet svým klientům. Příležitost pro bližší kontakt s klientem a možnost jeho sdílení zkušenosti se zvukem mě ohromně obohatilo.
Do mého života vstoupilo i mnoho dalších, ale tyto tři momenty se asi nejvíce vryly, respektive způsobily jednu z velkých výhybek mého životního putování. Ale není to ani tak o lidech, je to zejména o času stráveném se zvukem, respektive „bytím ve zvuku“. Věřím totiž, že k tibetským mísám se člověk prostě musí „procinkat“.
Zvuk tibetských mís je plný alikvotních tónů, a protože ráda zpívám, směřovalo mě to i k alikvotnímu zpěvu. Nakonec jsem se pustila i do učení pěveckých technik a hlasové terapie. A tak došlo k hlubokému prolnutí a rozšíření si obzorů do světa muzikoterapie.
Zpěv i poslech zvuku tibetských mís je o hlubokém prožitku. Během zpěvu, či poslechu alikvotních tónů dochází k fyzickému uvolnění, které následně vede i k uvolnění psychickému. V ten moment může v našem vnitřním prostoru vzniknout místo pro ticho, pro spočinutí, pro prožitek samotného bytí. Vzniká zde prostor pro zvědomění, pro promluvení vnitřního hlasu, pro změnu, pro zázraky.
Můj přístup je tedy založen na fyzickém prožitku, stavu otevřené mysli a meditativním uvolnění. Roky se věnuji zenové meditaci a tak učení zen-buddhismu prochází celým mým přístupem k vědomé práci se zvukem.
Miluji zpěv. Miluji zvuk tibetských mís. A miluji předávání radosti z jejich hry, poslechu i mnoha informací, které ke mě přichází jak dalším studiem, tak sebezkušeností. Vše vnímám jako své poslání. Přistupuji k tomu všemu s radostí a otevřeností, zároveň s vděkem i pokorou a s neutuchajícím údivem nad účinky hudby a zvuku.
Těší mě Váš zájem o tibetské mísy. Je to nejen o krásném zvuku a relaxaci, ale i o sebezkušenostním procesu, o cestě k osobnímu rozvoji a vnitřním posunu. Na této cestě jsem už nějaký ten pátek a stále s pokorou a vděčností objevuji nové vhledy, které mi práce s hlasem a zvukem tibetských mís přináší. Je to hudba, je to meditace. Přeji Vám hodně štěstí na této cestě zvuku, na kterou vás srdečně zvu.
S láskou Lada